O čem se mluví
Ahoj,
mám se tu fajn!
Kostarické národní jídlo je gallo pinto – rýže a fazole většinou s platanem, vajíčkem a dalšími věcmi, to tady jedí pomalu každý den, k snídani, obědu, večeři 😁 no ale aspoň tu můžu vybírat já 😃 dá se tu sehnat skoro všechny zelenina, jediné, co mi tu chybí, je česká petržel, bulvový celer a kedluben. Jinak tu ale také jedí hodně masa a jelikož jsme v Americe, tak v supermarketech je samozřejmě spousta “junk food” – toastový chleba, kam přidávají cukr a konzistencí se podobá podrážce od boty 🤣 nebo arašídové máslo s tunou cukru a konzervantů. Takže zdravou výživu tady těžko pohledat – ta sem ještě nedorazila. Také mi tu chybí různorodost luštěnin a obilovin – mají tu jen rýži, kuskus, těstoviny (z pšenice), kukuřičnou mouku, tortilly (s aditivy a chemikáliemi), ovesné vločky a to je vše. Teď jsem objevila ječmen. Ale mají tu strašně draho. Třeba tofu stojí v přepočtu 90 Kč – velikost co v ČR seženete za 30 Kč. A kokosové mléko stojí plechovka cca také 90 Kč. A z luštěnin mají jen černé, červené, bílé fazole, cizrnu a zelenou čočku. No a ze zdravé výživy tu nic nemají, takže miso pastu, různé zdravé sirupy, případně řasy, čaj bancha a tyto komponenty jsem si přivezla z ČR.
Třeba mi ale také chutná jejich sváteční jídlo – tamales – to je uvařená polenta spolu s dalšími ingrediencemi – třeba rýže, zelenina, maso, cokoli co člověk chce – to se všechno společně zabalí do banánového listu a jsou z toho takové balíčky. Mňam 😋
Leni, udělej, je to bomba, a je super, že máš obříka, těch 280g je ,,párkrát do huby,,, najednou si na dně a kde nic, tu nic, tedy kromě chuti, ta jede jako vlak…
Zítra na to jdeme?
kroupo Bob
Jé, teď jsi mě nalákala, mám obří batát, musím co nejdříve zkusit.😋
Bobíci se olizují ještě teďkyn, samé jů to bylo, jé to bylo a kdý to zasejc bude… 🤔🤭🤣
Bob a Bobci
Oh Bobe,to je veliká radost,že chutnal i Bobikum. Velké poděkování ❤️🙏
Vierko, ahoj, vaření vývaru mě vždy bavilo, ale dnes se stalo něco nového, jiného: co s batátem, horkým voňavým batátem?
Rychle skočím k PC, vyhledávací lišta, tááák 🤔, hned zase k lince, vrr a bzz, klep a mlask a než by člověk řekl švec, dezert byl v miskách. Horký je úplně ťip ťap ťop… na zítra nic nezbylo.
Kluci, puding… už jsou tu.. ani se neptali cák to je, až pak, a batát by v tom opravdu nehledali…
Objednávka pro příští vývar zní jasně: 3x, ale 2x tolik.
Vierko, děkuji.
Batátově kouzlící Bob
Magdi a jake tofu pouzivas? Ja bud bio od sunfoodu nebo lunter, ty nemaji ocas jako nebio od sunfoodu….ale mozna by byl lepsi na ten pohar jiny pomer jahel a tofu….tedy tento jsem nezkousela, tak nevim….
Je rozdíl mezi pláčem a fňukaním a kňouráním?
Nevadí, na konec března plánujeme v Plzni další…
Škola není o vědomostech, škola je o socializaci. Na ty vědomosti vám stačí tři měsíce, říká náš dánský mentor a řekla bych, že má pravdu. Já si ze školy nepamatuji téměř nic, všechno jsem spíš někde četla, naučila se na kroužcích apod. Takže opravdu některé výzkumy ukazují, že děti z domácího vzdělávání těch vědomostí mají víc. Ty ze Spojených států (viz článek), docela určitě. Ale tady? Naše školství bych nezatracovala. Samozřejmě, jsou školy špatné i velmi špatné, my si třeba pečlivě vybírali. A protože nejstaršímu je 15, už vím, že jsme vybrali dobře, já bych své děti v životě tak dobře nepřipravila. Jenže to stejné platí i rodinách a domácím vzdělávání. Mnohdy super a dětem to vážně svědčí. Mnohdy ale ne a někdy si říkám že bude div, pokud dodělají základku. A ta socializace, o které nám pár dam (hledám vhodnější slušný výraz, ale pardon, nedokážu) na netu tvrdí, že má přece probíhat v rodině a na co školy? No, kdybych žili v “rozšířené rodině”, tedy ideální komunitě, tak jasně, Piaget nebo Vygotskij by asi měli radost. My ale žijeme v nukleární rodinách a někdy je dost smutné pozorovat ty děti, co si k nám jejich mámy (z 99% mámy) chodí pro papír. Dlouho jsem žila v zahraničí, můj oblíbený docent dost kritizoval místní zřízení, které domškoláctví přímo zakazovalo. Každou diskuzi stejně ale ukončil tím, že si nedovede představit právní rámec, který by domácí vzdělávání umožnil, protože dětí, kterým škodí škola je sice dost, ale těch, kterým by uškodilo vzdělávání doma, je mnohem víc.
Díky Evi, jasné, ať se z hrnců na kursech libá vůně line, lidé ať se mají a lektoři se smějí…
čekatel Bob
