O čem se mluví
Myslím, že jsem to pochopila a vidím, že to máš hodně složité. Tak držím palce.
Ahoj Bohdano, to jsi nepochopila. Mě situace nutí nebýt perfekcionistou, protože to nezvládám, ale stejně to v hlavě řeším, protože když věci nejsou takové, jaké by měly být, vytváří to různá nebezpečí, na která pak nejsem správně připraven a ke kterým někdy dojde a někdy nedojde a to vytváří dlouhodobý stres a ten ty zdravotní problémy. Já potřebuji někde získat pocit bezpečí i když jednak nejsem na věci tak připraven, jak bych měl být a jednak kvůli poruchám soustředění (nebo krátkodobé paměti) vytvářím další nenadálé problematické situace, jejich “sanování” ně hodně vyčerpává a vytváří další stres v očekávání typu “co pokazím příště, co jsem ještě nepokazil”.
Ahoj Jardo, no to je potom blbý, když až nemoc člověka donutí nebýt perfekcionista. Protože pak už to nejde a člověk MUSÍ spoustu věcí pustit a neřešit je. A nechat to volně plynout. Pak člověk může zjistit, že je to vlastně fajn, že spousta věcí se obejde a i vyřeší bez něho. Taková svoboda. Ovšem nejhorší je, že někoho k tomu nedonutí ani nemoc.🍀
Ahoj, zaujala mě věta: “Perfekcionismus není ctnost. Je to obranný mechanismus – snaha mít věci pod kontrolou, aby bylo bezpečno.” To sice už delší dobu vím, ale netuším, kde jinde to “bezpečno” sehnat. Dlouhá léta to pro mne fungovalo, ale nyní mi situace neumožňuje být dostatečný perfekcionista na to, abych se cítil bezpečně. Vše, co jsem zkoušel, co jiným funguje, na mne nefunguje. Už se to podepisuje na mém zdraví, jen zatím nevím, jestli škody budou nebo nebudou napravitelné, což můj stres ještě zvyšuje, protože jestli na to nepřijdu dostatečně rychle, budou ty škody určitě nenapravitelné.
