O čem se mluví
Z časových důvodů zvládám stravu podle JJ jen z malé části a to také přispívá k mému celkovému stresu, protože vím, že je to špatně, ale prostě to nejsem schopen lépe zvládnout.
U mne je to na úrovni podvědomí. Prostě u spousty věcí, které třeba i na úrovni myšlení si myslím, že i když dopadnou špatně, tak to zvládnu, tak dokud nevím, jak dopadnou, tak podvědomí startuje stresovou reakci, něco jako když se člověk dívá na hodně napínavý film. A stres skončí, až když vím výsledek a to se obvykle uklidním i když se ten výsledek špatný. Jenže některé věci se rozuzlí za hodně dlouho a k vyvolání stresu u mne obvykle není potřeba, abych o tom nějak sáhodlouze přemýšlel, stačí letmá myšlenka, zlomek vteřiny, kdy mi něco ten problém připomene. Takže to je jako bych průběžně koukal současně na několik napínavých filmů…
Extrémní případ byl covid. Když jsem pojal podezření, že bych ho mohl mít, ihned se mi rozbušilo srdce a půl dne mi bušilo, než jsem měl v ruce výsledek testu. V okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že ho opravdu mám, jsem se uklidnil a byl dál jsem byl psychicky v pohodě.
V pátek se původně držel úplný půst, někdo to dodržoval i na Bílou sobotu (např. babička B. Němcové). Já se také snažím. Velikonoční nádivka se připravovala v so, ale jedla se až v neděli. V so večer se šlo na vigilii do kostela. Uhasil se oheň a nový se rozdělal až z ohně, který se světí před kostelem. V ne se nevařilo, aby i hospodyně mohla dopoledne na slavnostní mši. Jídlo na oběd se neslo do kostela k posvěcení. A tak se vybírala jídla, která se v 40 dní nemohla (maso, vejce, sýry, máslo) a která jsou dobrá i za studena jako např. ta nádivka.
