Rozhovor s Vlaďkou: Chtěla jsem vidět, chtěla jsem prostě žít (1. díl)
Vlaďka ví, proč oslepla a taky vždycky věděla, že zase uvidí. Nemocná byla tři roky. K očím se přidal navíc těžký zápal plic, bronchitida, bolesti hlavy a zad, hučení v uších, ledvinová kolika. Vyzkoušela kde co, podstoupila léčbu kortikoidy, ale nechtěla je brát a nevzdávala se. Když bylo nejhůř, pomohla antidepresiva. Sáhla si na dno. Její zkušenosti jsou povzbuzením pro všechny, kdo se potýkají s neznámou či neléčitelnou nemocí.
Vaše opravdové příběhy
Mojí motivací jsou děti a učitelem sporák (Veronika, 32 let)
Jsem maminka dvou malých chlapců, jednomu je 5 let...
Antidepresiva do konce života? Nechci! (Zdeňka, 35 let)
Trpěla jsem maniodepresivní poruchou, poporodními depresemi, nadváhou, ekzémy, bolestmi...
Cvičenie nestačilo (Jarka, 68 let)
Som dôchodkyňa a nemám žiadné zdravotné problémy, akurát som...
Jíme Jinak mi přináší zdraví a radost (Miluška, 58 let)
Stránky Jíme Jinak jsem našla náhodou, když jsem hledala...
Nikdy není pozdě na změnu (Dominika, 56 let)
Bylo mi padesát, tedy už je to pár let,...
