Hummus z půleného zeleného hrachu

Ahoj Šárko a díky za zajímavý pohled do našeho stravovacího nitra. Historii řešit nebudu, toho se chopila Lucka. Popsala to sice hezky a podrobně, ale ani ona nemá úplně pravdu. I v tom baroku, rokoku …. žili obyčejní lidé, o kterých se moc neví. Nevyčnívali, nejsou o nich filmy a nepsalo se o nich v knížkách.
Pojďme se bavit o tom, co je teď a co s tím dělat do budoucna.
1) Šárka připomněla jednak komunitní žití, které si, z části, pamatuji. Když se sklízelo obilí na polích, tak si lidé vzájemně pomáhali. Za to dostávali výslužku (deputát) a když někdo dělal zabijačku, tak podělil kouskem masa sousedy a ti to pak dělali také. Takto bylo maso častěji, neboť nebyly lednička a mrazáky. To samé, co se týče rostlinných surovin.
Co myslíte, bylo by možné, v dnešní době, realizovat takový komunitní život?
2) Chemie nás jednou zabije. Toto říkával můj otec. Lze dnes žít bez chemie? Jediné, co je možné a dokonce asi i nutné, se chemii vyhýbat, kde to je možné. Proto si doma pěstujeme na co stačíme.
3) Najít si svého farmáře. Přesně to je jedna z rozumných cest. My máme v blízkosti několik farmářů, na které mám telefonní číslo 🙂, tak že u nás bio převládá.
Budoucnost? Ta je na vás, mladých, abyste z toho, co bylo kdysi dobrého, vzali příklad a aplikovali to do současnosti a hlavně k tomu učili své děti.

Perfektní práce 😍

Presne, u nas taky ne, diky :)