Už jsem se nemohla dočkat, až si budu moci z procházek nosit něco do kuchyně. Zima byla dlouhá a Velikonoce brzy, takže jsem tentokrát ani nenašla kopřivy do velikonoční nádivky. Během posledních pár dní se však rostlinky prodraly ven a moje vášeň propuká. Chodím, hledám, raduju se z nalezených zelených natěk a prvních kvítků. Co je jedlé a co znám, to uždibuju nebo rovnou sbírám. Samozřejmě zatím jen maličko, jsou tu včelky a další hmyz, takže jim nechci všechen ten vzácný květový ráj vysbírat.
Dneska jsem našla první fialky a po chvilce obdivování a očichávání jsem jednu snědla. Mají tak specifickou vůni! A vlastně i chuť. Moje máma dodnes s láskou vzpomíná na bonbóny fialky, které já si vybavím jen matně, ale pamatuju si, že skutečně voněly stejně jako ty květy. Jak to asi tehdy výrobce dělal?
V travnatých plochách u lesa jsem našla konečně taky první bršlici, pažitku a pidi midi kopřivy. A taky už se rýsuje jitrocel. Už pár dní máme k dispozici sedmikrásky, no a žabinec, ten je k mání už od prvního ubývání sněhu, když na nás zase vykoukl. Pampelišky tu jsou ještě maličké, zatím je nechávám růst a chystám se, že jich pár na zahradě přikryji, aby byly světlejší a jemnější chuti.
Zatím víc koukám než sbírám. Ale dělá mi to neskutečnou radost. Vidím, jak mi roste jídlo a čerstvá lékárnička :-)
Komentáře
Ano, taky mi vůně fialek připomíná mé děctví, kdy jsem si kupovala bonbony fialky. Voněly přesně jako dnešní živé fialky, kterých u nás roste velmi málo. Zato bršlice – tu nestíháme jíst. Pampelišky vyrývám i s kořenem a piji z nich v tuto dobu čaj. Zítra jdu na kopřivy, těším se na špenát, nádivku atd. Ale pozor, všeho s mírou. Hlavně divokých bylin, v kterých je ohromná síla.