Rostlinné oleje

Tuk je nositel chuti a vůně pokrmů

Jednoduše způsobuje, že nám jídlo připadá tak nějak uspokojivější, už první pocit na jazyku je prostě lepší. A vědci navíc přece zjistili, že nízkotučná strava není nijak zvlášť prospěšná. Tím spíš, pokud člověk začne místo tuků přijímat nadbytek cukrů. A tak říkáme – oleje v kuchyni ano! Ale je třeba vybírat ty správné. Jak na to, se pokusíme odpovědět v našem článku.

Shrnutí olejů:

• Studená kuchyně – extra panenský olivový olej, dýňový, sezamový
• Teplá kuchyně – slunečnicový, kokosový, řepkový, avokádový, sójový
• Potravinový doplněk – lněný, konopný, z pšeničných klíčků
• Pro mlsné jazýčky – vlašský, z praženého sezamu, lískooříškový, mandlový

Slovníček pojmů:
– Panenský olej (angl. virgin, něm. nativ)
rostlinný olej lisovaný zastudena (většinou do 40 °C) a výhradně za použití mechanických metod, tedy bez jakýchkoli chemických rozpouštědel. U olivového oleje se kromě panenského rozeznává i extra panenský.
– Dezodorizovaný olej – rostlinný olej, který po vylisování prochází procesem tzv. vakuové destilace, při které je zbaven vůně a chuti. Při destilaci je do oleje vstřikována vodní pára, která s sebou odnese vonné částice. Nedochází přitom k žádné změně nutričního profilu daného tuku, i obsah vitaminu E je z velké části zachován. Všechny dezodorizované oleje uvedené v našem článku jsou zastudena lisované, avšak takové oleje se už nemohou nazývat panenské.
– Rafinovaný olej – pro zvýšení výtěžnosti lisování se surovina pro výrobu oleje nejdříve zahřeje a mechanicky lisuje. Poté následuje nasazení organických rozpouštědel, které ze suroviny dokáží získat zbytek oleje. Nakonec dochází k vlastní rafinaci. Olej je při ní zbaven všech „nečistot“ – části vitaminů, antioxidantů, chlorofylu, volných kyselin apod. Rafinovaný olej je tedy vlastně čistý tuk, nemá téměř žádnou vůni ani zápach. Žádný olej zmiňovaný v tomto článku není rafinovaný. Oleje prodávané v běžné síti jsou naopak rafinované prakticky vždy (kromě olivových a několika málo jiných).
– Kouřový bod – teplota, při které začne olej kouřit a znehodnocovat se. Určují ji dvě vlastnosti konkrétního druhu oleje. Jednak složení mastných kyselin, a jednak „stav“ oleje – rafinovaný olej má vždy vyšší kouřový bod než jeho panenský protějšek vyrobený ze stejné suroviny. Právě látky odstraněné při rafinaci jsou ty, které se v oleji začínají přepalovat jako první.

Slunečnicový olej

• Rafinovaný slunečnicový olej je klasika, v běžných prodejnách šlo a stále jde o nejprodávanější olej nabízený pro teplou kuchyni. Jedním z hlavních důvodu je fakt, že slunečnicové semínko je levné.
• Slunečnicový olej ovšem vůbec není ideální na tepelnou úpravu – ve slunečnicovém semínku i oleji z něho vyrobeném převažují omega 6 mastné kyseliny (kyselina linolová) a ty nejsou odolné vysokým teplotám. Uvádí se, že kouřový bod je okolo 110 °C, přitom i šetrné smažení nebo restování probíhá za teploty okolo 150 °C (u rafinovaného oleje je ovšem kouřový bod vyšší).
• Jediný slunečnicový olej opravdu vhodný na smažení je ten vyrobený ze speciálního druhu slunečnice, která má vysoký obsah omega 9 mastných kyselin. Pozor, běžně prodávané rafinované slunečnicové oleje se vyrábějí z běžného slunečnicového semínka, a ne toho speciálního.
• Zastudena lisované slunečnicové oleje se vyznačují typickou oříškovo-slunečnicovou vůní, která někomu je příjemná, někomu je lhostejná a někomu nevyhovuje. Tato vůně se při tepelné úpravě neztratí, ve výsledném pokrmu je znát.

Druhy slunečnicových olejů:

• Olej z běžné slunečnice, vhodný pro studenou kuchyni (zálivky, pomazánky, případně majonézy), na smažení je nevhodný (zmíněný kouřový bod pouze 110 °C). Některé po slunečnici voní více, jiné mají decentnější a neutrálnější vůni i chuť. Tyto oleje jsou bohaté na omega 6 mastné kyseliny, kterých míváme ve stravě nadbytek, střídejte je tedy s jinými oleji. Na druhé straně je slunečnicový olej velmi bohatý na vitamin E, důležitý antioxidant.
• Olej ze slunečnice s vysokým obsahem kyseliny olejové (omega 9) – v bioprodejnách najdete dvě varianty tohoto oleje, panenskou a dezodorizovanou. Oba můžete použít na smažení (toto použití je často uvedeno přímo v názvu), mají totiž kouřový bod okolo 210 °C. Panenské oleje si zachovávají poměrně výraznou typickou vůni i chuť. Komu toto aroma nevyhovuje, může zvolit zastudena lisovaný dezodorizovaný olej.
• Dezodorizované slunečnicové oleje jsou skvělé i ve studené kuchyni, např. při přípravě majonéz, protože nijak neovlivní výslednou chuť pokrmu. Tyto oleje lze doporučit jako jedny ze základních kuchyňských olejů.

Řepkový olej

• Chudák řepka, nemá moc dobrou pověst. Je pravda, že postupně zabrala prostor jiným plodinám, které jsme tu dříve pěstovali pro naši obživu.
• Konvenčně pěstovaná řepka olejná navíc vyžaduje poměrně velké množství chemických postřiků, a tak její pěstování zatěžuje životní prostředí.
• Olej vyrobený z ekologicky pěstované řepky je však výborný kuchyňský olej, rozhodně vhodnější než leckteré jiné oleje s mnohem lepším renomé.
• Řepkový olej obsahuje hlavně omega 9 mastné kyseliny, a proto je dost odolný pro šetrnou tepelnou úpravu – dušení s vodou nebo do těsta. Na druhou stranu se v něm nachází i poměrně dost omega 3 mastných kyselin (8 g na 100 ml), většina výrobců panenského řepkového oleje jej proto doporučuje především pro studenou kuchyni, kde omega 3 zůstanou lépe zachovány. Je to jeden z nejlepších kuchyňských olejů.
• Řepkový olej z dřívějších dob byl ke konzumaci nevhodný, obsahoval totiž erukovou mastnou kyselinu, která je kardiotoxická (způsobuje zánět srdeční svaloviny apod.). Šlechtěním byla postupně získána nízkoeruková řepka, která žádné toxické vlastnosti nemá.
• Všechny řepkové oleje, které tu zmiňujeme, jsou bio a panenské. V běžné obchodní síti se naopak prodává téměř výhradně rafinovaný řepkový olej. Aroma panenského oleje je zajímavé a specifické, někdo jej má vysloveně rád, jiným příliš nevyhovuje.

Olivový olej

• Pojem sám o sobě, voňavý, lahodný, zdravý a vysoce ceněný. Ne nadarmo jde o jednu z potravin, která se nejvíc falšuje.
• Olivový olej se vyrábí z dužin oliv, čímž je odlišný od velké většiny ostatních olejů, lisovaných ze semen nebo jader.
• Zastudena lisované olivové oleje rozlišujeme panenské (virgin) a extra panenské (extra virgin). Oba se získávají stejnými mechanickými postupy. Do těchto skupin se rozdělují podle svých vlastností, respektive podle vlastnosti jedné – kyselosti (nejde přitom o kyselou chuť, ale o obsah volných mastných kyselin).
• Nízká kyselost svědčí o kvalitní surovině, sklizené v ten správný čas a lisované tím nejšetrnějším způsobem. Extra panenský olivový olej má maximální povolenou kyselost 0,8 %, u panenského oleje je maximum 2 %.
• V olivovém oleji převažují prospěšné mononasycené omega 9 mastné kyseliny. Je to dobrý univerzální olej, který v kuchyni zastane téměř vše. Je ideální pro studenou kuchyni a bez problémů zvládne i tepelnou úpravu do 210 °C. Olivový olej obsahuje mnoho antioxidantů, ty se však nejlépe zachovají právě tehdy, pokud ho budete konzumovat zastudena.

Kokosový olej

• Univerzální pomocník, který zastane v domácnosti spoustu funkcí – můžete na něm smažit, můžete ho použít na přípravu sladkých polev, udělat si z něj vlasový zábal anebo jej použít místo tělového mléka.
• Kokosový tuk je složen z 86 % z nasycených mastných kyselin, což je vůbec nejvíc ze všech olejů a tuků. Někteří odborníci doporučují tento olej – tak jako ostatní nasycené tuky – konzumovat spíše s mírou, ale většinou je považován za vysloveně zdravý.
• Obsahuje mastné kyseliny středně dlouhého řetězce, které lidské tělo neukládá do tukových zásob, ale ihned spotřebovává. Jedna z nich, kyselina laurová, zvyšuje hladinu „dobrého“ cholesterolu (HDL) v krvi a proto je hodnocena jako velmi prospěšná.
• Všechny bio kokosové oleje se lisují z bílé dužiny kokosového ořechu, která se před lisováním naseká na plátky a nechá usušit.
• Panenský olej se pak již nijak neupravuje a má lehkou kokosovou vůni. Protože jde o jeden z nejlepších olejů na smažení, avšak ne vždy je kokosové aroma ve výsledném pokrmu žádoucí, začal se vyrábět dezodorizovaný kokosový olej. Z nutričního hlediska mají oba stejné vlastnosti.
• Kokosový olej je jako jediný ze všech zmiňovaných olejů za běžné pokojové teploty tuhý, a tak se hodí i pro přípravu domácích čokolád, polev a různého nepečeného cukroví. Dokáže také nahradit máslo v křehkém těstě nebo při přípravě drobenky (v kombinaci s namletými vločkami, cukrem/agávovým sirupem a namletými oříšky/semínky).

Konopný olej

• Výborný olej, který nejen dobře chutná, ale díky obsahu omega 3 mastných kyselin má i výrazné pozitivní zdravotní účinky.
• Konopný olej se vyrábí ze semínek tzv. technického konopí. V 80. letech 20. století bylo speciálně vyšlechtěno z konopí setého na minimální obsah tetrahydrocannabinolu (THC), tedy látky s psychotropními účinky. Technické konopí obsahuje do 0,2 % THC. Konopí indické, ze kterého se dá získat marihuana a hašiš, obsahuje 1,5 až cca 25 % THC a dřívější běžně používané konopí seté mělo obsah THC okolo 1–2 %.
• Konopný olej není olejem s nejvyšším obsahem omega 3, má jich 16 g oproti 46 g ve lněném oleji. Avšak mezi oleji použitelnými v kuchyni je rekordmanem (lněný olej má natolik zvláštní a výraznou chuť, že se používá spíše jako doplněk stravy, než že by se dal zakomponovat do receptů).
• Má jemnou oříškovou a „zelenou“ chuť a hodí se do salátů, pomazánek, na pokapání snídaňové kaše nebo hotové polévky. Nezahřívejte jej a po otevření skladujte v lednici.
• Konopný olej výborně funguje také v péči o pleť, pomáhá léčit lupénku a ekzémy.

Lněný olej

• Jeho hlavní předností je mimořádně vysoký obsah omega 3 mastných kyselin, které tvoří skoro polovinu tohoto oleje. Jeho nevýhodou je nahořklá chuť, která vlastně trochu překvapí, jelikož samotné lněné semínko hořké není.
• Mnoho lidí proto používá lněný olej spíše jako doplněk stravy. Jednoduše si jednou denně nalijte lžíci oleje na kousek chleba, spolkněte a zapijte něčím dobrým. Pokud vám však chuť oleje nevadí, zkuste ho použít do salátových zálivek, např. v kombinaci s olivovým nebo některým dezodorizovaným olejem.
• Bio lněný olej se většinou už v prodejně prodává chlazený, po otevření pak musí putovat do lednice v každém případě.
• Jako zdroj omega 3 doporučujeme také pravidelně konzumovat lněné semínko. Proč? Má příjemnější chuť, na rozdíl od oleje není vůbec hořké. V nemleté podobě navíc vydrží bez problémů mnoho měsíců. A hlavně: kromě tuků jsou v nich ještě další látky, které v oleji nenajdete – rozpustná i nerozpustná vláknina, různé minerály a vitaminy. Jak na lněné semínko? Musí se konzumovat umleté, jinak projde trávicím traktem, aniž by z něj tělo získalo všechny živiny. Na kafemlýnku si umelte vždy jen tolik semínka, kolik zrovna potřebujete, a přidávejte do rizota, do salátu, na ozdobení polévek nebo kaší, do pomazánek. Je jedno, zda budete jíst hnědý nebo zlatý len, z výživového hlediska se prakticky neliší.

Sezamový olej

• Tento olej krásně voní a je vhodný pro asijskou kuchyni, hojně se také používá při makrobiotickém vaření.
• Omega 9 a omega 6 jsou v něm přibližně ve stejném poměru, to znamená, že na oleji můžete zlehka restovat, ale ještě lepší bude (a tak to doporučují mnozí výrobci), když olej přidáte až ke konci vaření. Tak se i lépe zachová jeho aroma. Pokapejte jím rizota, zeleninové směsi, polévky nebo ranní kaše. Ve studené kuchyni je moc dobrý v salátových zálivkách a také např. v pomazánkách.
• Olej má vysoký obsah látky sezamolin, která funguje jako účinný antioxidant. I proto nemá tendenci oxidovat (žluknout) a dlouho vydrží.
• V kosmetice a aromaterapii je sezamový olej jedním z nejvíce používaných olejů pro masáže.
• Vyslovenou lahůdkou je olej z praženého sezamu, který je stejného původu jako jejich nepražený olej. Může se použít i na vaření, ale čím déle s ním budete pracovat, tím více se jeho krásné aroma ztratí – proto ho přidávejte až do hotových jídel nebo ještě lépe používejte v salátových zálivkách, kde je nepřekonatelný.

Avokádový olej

• Vyráběný z dužiny avokáda, má jednu velkou přednost – velmi vysoký kouřový bod okolo 250 °C. Hodí se tedy na jakékoli smažení, na grilování a kdo jí steaky, ať po něm při jejich přípravě také sáhne. Považuje se za gurmánský olej, podle mnohých chutná nejlépe ze všech olejů.
• Složením se avokádový olej poněkud podobá olivovému, i u něj převažují mononenasycené mastné kyseliny omega 9.
• Je stabilní, nemá tendenci oxidovat.
• Avokádový olej je vysoce ceněný i v kosmetice.

Dýňový olej

• Příjemný olej, který má nejčastěji proměnlivou žluto-zelenou barvu. Voní a chutná jemně po oříšcích, chuť dýňových semínek nijak výrazně není patrná.
• V tomto oleji převažují omega 6 mastné kyseliny, naopak omega 3 tu prakticky nejsou, přestože se to někdy uvádí (proto ho střídejte nebo kombinujte s některým olejem chudším na omega 6 – např. olivovým, a také s olejem bohatým na omega 3 – např. konopným).
• Obsahuje spektrum různých antioxidantů, chlorofyl a také látky, kvůli kterým se užívá při potížích s prostatou a při zánětu močového měchýře (ještě lépe ale pomohou dýňová semínka).
• Dýňový olej se výborně hodí do salátových zálivek, kterým dodá zajímavý chuťový rozměr. Dobře funguje i v pestu, v pomazánkách. Můžete jím také dochutit a ozdobit krémové zeleninové polévky anebo rizota.
• Olej má sice kouřový bod okolo 140 °C, ale doporučujeme jej při vaření vůbec nepoužívat, na to je k dispozici dost jiných olejů.

Olej ze světlice barvířské (saflorový)

• Světlice barvířská se pěstovala už ve starověkém Egyptě, a to kvůli žlutému barvivu, které se z ní dá získat (dnes se toto barvivo používá při výrobě bon pari).
• Semínka světlice dávají olej, který je i ve své panenské podobě velmi jemný a neutrálně chutnající. Proto se hodí všude tam, kde nechceme olejem ovlivnit chuť pokrmu – např. do majonéz.
• Liší se údaje, zda tento olej může být použit i v teplé kuchyni (někdo uvádí kouřový bod jen 110 °C, jinde až 170 °C), pro jistotu jej tedy používejte maximálně pro dušení s vodou.
• Světlicový olej je téměř stejně bohatý na vitamin E jako slunečnicový olej.
• Na druhou stranu v něm převažují omega 6 mastné kyseliny, a proto je dobré střídat ho s oleji, které jsou bohaté spíše omega 9 (olivový, řepkový, upravený slunečnicový) a také omega 3 (konopný a znovu řepkový).

Sójový olej

• Někomu tento olej připadá chuťově neutrální, jiným voní a chutná po oříšcích a sóje.
• V průmyslově vyráběných potravinách se velmi často používá hydrogenovaný sójový olej, který není zdravý (může obsahovat transmastné kyseliny), zde však budeme mluvit o zastudena lisovaném panenském oleji.
• Sójový olej obsahuje především omega 6 mastné kyseliny, ale má také nezanedbatelný objem omega 3 (8 g), a tak se řadí mezi oleje, které jsou zdrojem těchto mastných kyselin.
• Dál obsahuje lecitin, který pomáhá udržovat zdravou hladinu cholesterolu. Lecitin také funguje jako emulgátor – umožňuje smísit vodu a olej. Může se tedy dobře uplatnit při přípravě majonéz a při pečení chleba a moučníků, kde částečně nahradí vejce.
• Olej snese zahřívání, proto na něm můžete zlehka restovat nebo jej použít do zmíněného těsta, ale omega 3 zůstanou nejlépe zachovány, když si olej schováte pro studenou kuchyni.

Olej z pšeničných klíčků

• Tento olej pravděpodobně budete používat jako doplněk stravy, jeho chuť je totiž natolik specifická a výrazná, že by ovlivnila výslednou chuť pokrmů.
• Jako doplněk stravy je však velmi zajímavý – ze všech olejů má zdaleka nejvyšší obsah vitaminu E, důležitého antioxidantu. Je ho zde 200–300 mg na 100 g oleje. Existují studie, které nasvědčují tomu, že pravidelné užívání oleje z pšeničných klíčků výrazně pomáhá zvýšit fyzickou výkonnost i odolnost proti stresu, a to u mladších lidí i u seniorů.

Olej z vlašských ořechů

• Tento labužnický olej má nejen skvělou chuť, ale i zdravotní profil – najdeme u něj 11 g omega 3 mastných kyselin.
• Používejte jej výhradně ve studené kuchyni – na ochucení zeleninových nebo luštěninových salátů, dresinků, na dochucení dušené nebo pečené zeleniny.

Olej z lískových ořechů

• Tento lahodný olej se může použít při přípravě dezertů a sladkých krémů, ale vzhledem k jeho ceně je to rada spíše pro michelinskou restauraci.
• Doporučujeme tento olej používat v salátových zálivkách, stačí málo a dodá salátu moc příjemnou chuť.

Co mít doma za oleje?

Všechny oleje jsou zajímavé, nebojte se zkoušet! Ale tady je náš top výběr.

• Extra panenský olivový olej – na salátové zálivky, na restování a smažení a vlastně skoro na všechno.
• Olej slunečnicový na smažení a pečení / Kokosový olej – slunečnicový olej (s vysokým podílem omega 9, viz info níže) se hodí na jakoukoli tepelnou úpravu. Pokud vyberete dezodorizovaný, má neutrální chuť vhodnou i pro přípravu majonéz apod. Kokosový olej se také hodí na smažení, pokud vyberete dezodorizovaný, připravíte na něm všechno. S tímto olejem navíc můžete vyrobit tuhé krémy a polevy.
• Konopný olej – zdroj omega 3, do studené kuchyně (salátové zálivky, pomazánky, smoothie, pokapání ranní kaše). Střídejte s používáním samotných semínek a oříšků s omega 3 – lněného, konopného semínka, vlašských ořechů.
• Něco pro mlsné jazýčky – olej z praženého sezamu anebo olej z praženého arganu krásně voní a dodají šmrnc salátovým zálivkám. Podobně vlašský nebo lískooříškový olej.

Co jsou oleje a podle čeho vybírat ten správný?

• Při lisování se do oleje některé látky přenesou, většina však ne. V olejích tak najdete vitaminy rozpustné v tucích (hl. E a také A, D, K), ale nikoli ty, které jsou rozpustné ve vodě (sk. B, C apod.). Přenesou se také antioxidanty. Naopak minerály a také bílkoviny, sacharidy nebo vláknina zůstanou ve vylisované surovině. Proto nezapomeňte konzumovat i samotná semínka a oříšky.
• Všechny oleje jsou složené z molekul, které vypadají trochu jako písmeno E. Svislou část představuje látka zvaná glycerol, tři vlající nožičky jsou tři mastné kyseliny (MK). Právě MK se dělí na tři skupiny: nasycené, mononenasycené (tedy jednoduše nenasycené, omega 9) a polynenasycené (tedy vícenenasycené, omega 6 a omega 3). Každý olej přitom obsahuje kombinaci několika různých MK a nikdy není jen nasycený nebo jen nenasycený.
• Ze zdravotního a také kulinářského hlediska jsou dvě vlastnosti, které se dají považovat u oleje za nejdůležitější – jestli je daný olej vhodný pro tepelnou úpravu a zda má „zdravý“ profil mastných kyselin.

1. Nasycené tuky

Tedy s vysokým obsahem nasycených MK, jsou všechny živočišné tuky a také kokosový a palmový olej. Za pokojové teploty jsou tuhé.

• Snáší vysoké teploty?
  Tyto oleje mají vysoký kouřový bod (teplota, kdy se tuk začne přepalovat – viz info v minislovníčku), v kuchyni je tedy můžete bez obav použít i na smažení (u másla to platí jen pro čistý máselný tuk, tedy přepuštěné máslo ghí). Jsou poměrně stabilní, velmi pomalu žluknou.
• Jsou zdravé?
  Dnes víme, že živočišné nasycené tuky nejsou škodlivé, jak se dříve tvrdilo. I celá problematika cholesterolu, který v těle hraje důležitou roli, je zřejmě mnohem složitější, než se myslelo. Dnes odborníci radí, že když budeme přijímat asi čtvrtinu ze všech tuků právě v podobě nasycených tuků, je to zcela v pořádku (počítají se samozřejmě i tuky obsažené přímo v potravinách, tedy nejen máslo a sádlo, ale i tuky v mase, mléčných výrobcích a vejcích). Na druhou stranu je jíst vůbec nemusíte, lidské tělo si je totiž dokáže syntetizovat. Kokosový tuk je pak zcela specifický – ačkoli je nasycený, považuje se za vhodný a prospěšný (více viz odstavec o tomto tuku).

2. Mononenasycené tuky (omega 9)

Patří mezi ně olivový, avokádový, řepkový, speciální slunečnicový olej (vyrobený ze slunečnice s vysokým obsahem kyseliny olejové, což je omega 9 MK).

• Snáší vysoké teploty?
  Jsou už méně stabilní, ale pořád odolávají vysokým teplotám natolik dobře, že se dají bez problémů použít na smažení.
• Jsou zdravé?
  Jsou, snižují riziko nemocí srdce a cév a měly by tvořit největší část všech zkonzumovaných tuků.
  

3. Polynenasycené tuky

Mohou být složeny z dvou typů MK – omega 6 a omega 3. Omega 6 jsou hojně obsaženy ve většině olejů, např. v běžném slunečnicovém, ve světlicovém, sójovém a také dýňovém. Omega 3 jsou naopak vzácné a kromě rybího tuku se ve velké míře vyskytují jen ve lněném oleji a také v konopném a vlašském oleji.

• Snáší vysoké teploty?
  Omega 6 už poměrně snadno oxidují. Můžete je použít maximálně na dušení s vodou nebo opatrné restování, ale jejich hlavní místo je ve studené kuchyni. Omega 3 se na vaření nesmějí používat vůbec a po otevření se mají skladovat v lednici, protože velmi snadno oxidují. To platí tím víc, čím vyšší je obsah omega 3 v daném oleji (nejcitlivější je proto lněný).
• Jsou zdravé?
  Jsou velmi zdravé, oba dva druhy jsou pro nás dokonce esenciální – naše tělo je neumí syntetizovat a musíme je přijmout ve stravě. Ale je třeba, aby tyto dvě skupiny byly ve správném poměru. Pokud přijímáme příliš mnoho omega 6 a příliš málo omega 3, vytváří se v těle prozánětlivé prostředí, což souvisí s rozvojem nemocí jako diabetes, rakovina nebo s různými imunitními poruchami.

Pro běžnou stravu, i tu zdravě zaměřenou, je typický nadbytek omega 6, právě tento typ totiž převažuje ve většině rostlinných olejů, margarínů, semínek, oříšků apod.

V průměru konzumujeme omega 6 a omega 3 v poměru asi 10:1, někdy až 30:1. Zdravý poměr je přitom přibližně 3:1.

Skladování olejů

• Oleje je třeba skladovat v temnu a v pevně uzavřené lahvi.
• Oleje, které obsahují omega 3 mastné kyseliny, je vhodné po otevření skladovat v lednici. Bezpodmínečně to platí pro lněný olej, který by jinak během velmi krátké doby (několika málo týdnů) začal oxidovat.

Porovnání olejů