Helenko, to je spíš krásné, že jsi se dožila 70 let ❤ Máš tolik štěsstí – máš syna, pejska a vnuka. Zdaleka ne každý má tohle všechno. Navíc jsi zdravá, nebereš léky (dnes zázrak!), zvládáš spoustu věcí, jsi v kondici, žádná belhající se stařena! To je veliké, veliké štěstí. Jednak se ne každý dožije tohoto věku, třeba moje máma ani moje dvě tchýně se nedožily (jedna dokonce ani 60), jednak lidi jako já s diagnózou “nebude mít děti, brzy umře, nebude to žena” apod. jsme rádi za každý další rok, kdy tu jsme, no a v neposlední řadě mnoho rodin je rozpadlých, mnoho lidí osamělých a opuštěných, teď zrovna řeším případ známého, který pozítří skončí na ulici, protože se mu osud pěkně zamíchal a přišel nejdřív o rodinu, pak o auto, tím o práci a když se z toho složil, tak je bez peněz a hledá si nocleh v azylových domech. Ale ani na to nemá…prostě hrůza.
Určitě by tvůj stereotyp bral. No a moje skvělá kamarádka, která tu se mnou byla do jejích 71 let vždycky říkala: Začni mít to svoje tělo ráda už teď, časem to lepší nebude, tak se to nauč, dokud to za to stojí 😂😂😂 Tolikrát na ní myslím! Zlatá Ivanka.

A současně jsem upravila stravu podle Jíme Jinak. To považuji za druhý nejdůležitější vliv na moje mentální zdraví. Trpěla jsem panickými ataky.

Ahoj, ten pocit, že nejsem v bezpečí, někdy může být na úrovni duše. Já to tak měla a pomohl mi to zmírnit až léčitel. Byl to komplexnější proces, ale jeho součástí bylo i obnovení spojení a podpory od bytostí světla. Díky tomu se dnes cítím v bezpečí. Pro někoho to může znít příliš ezotericky, ale mně to naopak pomohlo se více ukotvit do reality, nohama na zem. A mysl už si tolik nevymýšlí různé strachy a obavy. Naopak jsem klidnější a můžu si víc užívat přítomnost.