Jak to bylo dál?

Opouštění rodného hnízda

Všichni to znáte, s menšími a mladšími dětmi je takovýchto zážitků spousta. A protože všechny děti vyrostou, tak ty naše také vyrostly a tímto uzavírám příběhy o “nás“, protože jsou dospělé a nemůžu mluvit za ně.

Ale malé shrnutí si dovolit můžu. Je jim 18, 21 a 23, s manželem prožíváme jejich opouštění rodinného hnízda, nejmladší a nejstarší bydlí od podzimu jinde a prostřední určitě nezůstane pozadu dlouho, takže to přišlo jako celkem velká rána a s sebou to přineslo zajímavý posun v našich životech.

Tak stále platí, že nemají zubní kazy, zůstalo u těch dvou drobných, když synovi rychle vyrostly osmičky, ale to je vše, takže si myslím, že opravdu platí, že základem je strava (tedy i pití) v nejútlejším dětství a miminkovství, jak jsem psala v tomto článku.

Párty 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi bavit, tančit a zpívat! Mrkni, co jsme nachystali.

Co tam bude?

Umí se o sebe postarat

Ale zpátky k současnosti. Samostatné bydlení jasně určilo, co dostanou k vánocům, narozeninám a svátkům, protože se neobejdou například bez remosky, horkovzdušné fritézy, mini rýžovaru, malé cestovní varné konvice a esbitek (termosek). No a to je skvělé. Nejedí striktně podle Jíme Jinak, ale rozhodně jim to dalo to, že si každý umí uvařit, že si vybírají, co je pro ně dobré, nakupují potraviny tak, aby je nevyhazovali, protože je nestihnou spotřebovat, nejsou líní se o sebe postarat a vyhovět svému žaludku. Všichni víte, kolik je s jídlem práce, navíc, když se vaří jen pro jednoho. Vědí, k čemu jsou umebošky, lotosový kořen, bramborový obklad, tvarohový obklad, kuzu, nápoj ze sladkých kulatých zelenin, solný proplach nosu a dokonce i v tom se o sebe postarají (v nemoci), což považuji za velký úspěch. Na startovní čáře do dospělého života mají vědomosti o stravování a zdraví, které jsem já nabývala až o 15 let později a přes vlastní choroby. Mají i větší zodpovědnost nejen k sobě samým, ale i k druhým, k životu, k planetě, tedy řeší ekologii, slow fashion, fair trade atp.

Děláme si věci po svém

Svoboda, respekt, vlastní rozhodování se a zodpovědnost za důsledky a následky vlastních rozhodnutí  (nejdříve v jídle) se, jak to všichni znáte, promítá a vpíjí do všech ostatních oblastí jejich žití a to stále ještě není v dnešní společnosti jednoduché, ale když to člověk pozná a má, tak už bez toho nechce žít a je pro to ochoten leccos obětovat a bojovat za to. A to dělají. Každý po svém. Děláme si věci po svém. A přeji vám všem, abyste také mohli, abyste si to dovolili nejen sami sobě, ale i vašim blízkým.

Mám toho ještě hodně co sdílet, ale o sobě a svých nemocech, tak buď pod tímto profilem, nebo pod svým vlastním, uvidíme. Kdysi jsem nechtěla, aby tady děti poznaly učitelky (1 nás i tak poznala, ale moc hodná) nebo rodiče spolužáků, protože se jim i tak posmívali a i je šikanovali za to, že nemáme televizi, sedíme na zemi, natož aby si o nich četli, co jsem zde napsala. Dnes už nás všechny může poznat kdokoli.

Tak na počtenou příště!

Jana (Jajka)