Lesní pažitka neboli divoký šnytlík

Jak ji poznáme

Jakmile ji jednou v lese, na louce či někde u pole najdete, už budete na věky vědět, po čem koukat. Pro začátečníky mám popis – pažitka je už z dálky znatelně tmavší než okolní tráva, roste v trsech, má úzké a duté stonky, někdy bývají nahoře zatočené. Když utrhnete a přičichnete, budete hned vědět, že jste našli, co jste hledali. Pažitkové aroma ji prozradí. Má jemnou česnekovou vůní jako pažitka pravá, ale chuť není tak ostrá, proto ji obvykle berou na milost i malé děti.

Proč ji zařadit do jídelníčku

Bylinkáře uvádějí, že pažitka obsahuje mnoho vitamínu C (prý ho obsahuje 3x více než stejné množství citronu), dále obsahuje vitamín B1 a B2, karoten, éterické oleje, z minerálů železo, vápník, draslík, fosfor, síru a oproti pažitce pravé ještě mnoho dalších stopových prvků daných tím, kde roste.

Má antibakteriální účinek, podporuje trávení a chuť k jídlu, mírně snižuje krevní tlak, omezuje střevní parazity. Léčitelé o ní říkají, že má protikarcinogenní a protisklerotické účinky.

Jakou část sníst

Běžně se jí nať, jak jste zvyklí u pažitky pravé, ale jedlé jsou i květy. Nemají nějakou extra vynikající chuť, ale pokrm se s nim dá krásně ozdobit.

Jak ji použít

Čerstvou nať nasekáme jako zelenou posypku na polévky, hlavní jídla a pomazánky, můžeme ji přidávat do salátů, do obilovin, do těstíček při smažení, kam jen budete chtít. Pokud bude syrová, bude samozřejmě obsahovat více vitamínů. Můžeme si také nasušit a používat ji v zimě jako koření. Kdo rád mrazí, může si i namrazit opláchutou pažitku uloženou do krabičky nebo sáčku.

Tip

Pokud se na vaší zahrádce kupovaným semínkům pažitky nedaří, můžete zkusit přenést pár cibulek z blízkého lesa k vám na zahradu. Možná se té lesní u vás povede lépe, protože je v prostředí, které potřebuje.