Už nemám deprese z jídla (Darinka, 31 let)

Motivací byl náš andílek

Dříve jsem byla neustále marod (nachlazení, záněty, bolesti zad, embolie ve 20 letech, deprese z jídla, hladovky, bulimie, nadváha). Teď se nám po 4 letech snahy narodil ANDĚL a já v hysterii začala panikařit, protože jsem věděla, že jí chci dát úplně něco jiného, než v čem jsme doposud žili. Proto jsem se rozhodla vstoupit do kurzu Jarní očista. V duši i přesvědčením jsem vegan už od narození. Jen doteď to prostě nebylo možné uskutečnit (všichni víme – bude ti chybět maso, mléko blablabla). Pro mě, mého manžela a naši holčičku to není jen tak ,”nějaká očista”, nebo ,”zase dieta” – jak zaznělo z okolí, ale začátek famózní cesty.

Nechutenství a vlčí hlad

Před kurzem jsme byli opravdu nešťastní, velice hladoví a přitom naprosto přejezení konvenčního jídla. Mně se střídalo nechutenství s vlčím hladem na sladké a po přejezení pocit na zvracení. Manžel měl velmi často tak nafouknutý žaludek a střeva, že měl pocit, že se roztrhne a pomohly až pilulky.

Konec zažívacích obtíží

Za celou dobu vaření podle Jíme Jinak tyto potíže nenastaly. Když si však někde výjimečně dáme to co dříve, potíže jsou zpět.
Doma se z psychických důvodů nevážíme, ani neměříme, ale já mám po Jarní očistě o 2 čísla menší oblečení a můj už tak štíhlý manžel si musel udělat o dost menší dírku do pásku.

Párty 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi bavit, tančit a zpívat! Mrkni, co jsme nachystali.

Co tam bude?

Z postrachu se stala radost

Laurinka se učí papkat správně. A já jsem z toho moc šťastná a klidná. A to uspokojení, když Laurinka s nadšením papká všechny možné druhy zeleninky a v ručičce v kočárku nedrží párek v rohlíku, ale špalíček uvařené mrkvičky, nebo petrželky.

Když jsem manželovi poprvé uvařila snídaňovou miso polévku, oba jsme se na sebe přes stůl uculovali… dnes se mě manžel ptá, jestli ji ještě stihnu udělat, než poběží do práce. A když náhodou nestihnu uvařit oběd, shodli jsme se (po několika pokusech a posléze nepříjemných pocitech), že si radši dáme kousek (manželova) kváskového žitného chlebíku s hummusem, než abychom si dali přes oběd něco z restaurace. Z mého, a to doslova, neštěstí z jídla se stala radost nakupovat a vařit. Je to tak osvobozující, nemuset nakupovat a bloudit celým obchodem, ale omrknout jen zdravý koutek a zeleninu a rychle pryč.

Stále máme velké rezervy, ale den za dnem na tom pracujeme. Ale ne ve stresu, že něco musíme… v klidu a s čistým svědomím, že dáváme sobě i miminku to nejlepší, co dokážeme. Konečně vím, jak na to.

Darinka