Zelí po čínsku

Moc hezké čtení, přiznám se, že mě zvlhly oči. Vzpomínka na babičku, na dětství, vzpomínka na lidi co jsou navždy pryč. I tento článek je důkazem toho, že člověk by měl spomalit, zamyslet se a hlavně každý den si užívat a vychutnávata naplno. Nečekat na Vánoce, které já osobně zas tolik nemiluji…ten shon, stres, shon, reklamy všude, kupujte tohle a tamto. Tomu se nejde ubránit, mě ten předvánoční shon nervuje, proto mědoma v tomto období přezdívají Grinch. Užívej si babičky pokud to jen jde a jak nevíce můžeš, já to bouhužel propásla. A jak píše František: Vzpomínky jsou něco, co nám nikdo nevezme. Ať je doba jakákoliv.

Děkuji za krásné počteníčko. Přiznávám, že při čtení jsem se “vtělil” do pisatelky a uviděl naší chaloupku a maminku, která uměla také v kuchyni čarovat. Už jsou to jen vzpomínky. Narodil jsem se později a babičku jsem nepoznal. Už ale i maminka nás pozoruje z nebeského mráčku.
Role se otočily a já dnes vyhlížím, až přijedou vnoučata. Určitě zase půjdeme do lesa a něco doneseme srnkám a zajícům. Je dobré se občas zastavit a zavzpomínat.
Vzpomínky jsou něco, co nám nikdo nevezme. Ať je doba jakákoliv.

Mne dojímá, když zemře nějaký starý Pan herec, nebo herečka. A též mne dojímají takové ty filmy, kde jsou úplně chudí v některých těch např. černobílých filmech a nebo 50 – 80. let filmy, kde ty děti vyloženě vypadají vychrtle a jsou uvěřitelné svou skromností i když promluví. mají takový ten uvěřitelný hlásek – konipásek. Např. děti, které recitují, nebo zpívají ve filmu: s tím Marvanem, jak se ho ujmou děti Jindřicha Plachty. Jak je Jindřich Plachta chudý rybář a Marvan bohatý milionář, nevím zda to není film ještě předválečný? Ale nevím název filmu. Ve starých filmech mají lidé úplně jiné hlasy. A ty hlasy mají jinou hloubku. Možná mají jiný tip duševních vlastností a na tom hlase je to znát.

Luci, moc krásné počtení. Přeneslo mě do dětství k babičce❤️. A nádherné fotografie.