Jablkový koláč s datlovou drobenkou

Naděnko, naprosto ti rozumím.❤ A ano, acho jo, je to tak. Bohužel, většina lidí víc mluví než koná. Stěžovat si na podmínky, na genetiku, na partnera, na šéfa, na politiky nebo sousedy je mnohem snazší než jít a něco udělat. Než jít a zkoušet. Než si namáhat hlavu nebo svaly. Sědet u telky a nadávat na celý svět je velmi snadné….
Věta tvého muže se mi moc líbí, to si musím zapamatovat – nejprve to zkus a teprv potom mluv 👍👍👍👍 Ty se pohybuješ mezi seniory, kde ta výmluva na čas vypadá fakt legračně. Zdá se však, že je to věkově neomezné 😂 Já vlastně stejné výmluvy slýchám od matek na mateřské, od studentů, od lidí bez práce i lidí s hromadou práce. Ono prostě to tak je, že je snadnější se vymlouvat než se o něco smysluplně pokusit.
No a pak je tu výzva pro nás, co jsme se do něčeho pustili, a díky tomu máme pocit, že jsme objevili zlatý grál (teda aspoň já to tak po těch letech marného trápení se a pokusů měla) nenutit to ostatním, nechat je jít vlastní cestou a tiše se dívat, jak trpí, i když nemusejí. No asi to tak chtějí….
U těch blízkých je to pak extra náročné dívat se, být tam pro ně, neradit, když o to nestojí….a zároveň je nepodporovat v těch výmluvách, nehrát s nimi tu hru na “ano, ty jsi tan chudinka, které nic nepomůže, tak já tě budu litovat, ať se cítíš aspoň chvíli milovaný/á”, to jsou někdy těžké zkoušky vlastních hranic.
Ještě že se tu máme a můžeme si spolu dělat radost tím, že si navzájem fandíme a můžeme si spolu i vzdychnout ❤