Dobrý příběh, já jsem taky babička. Bohužel moje vnučka je tak navyklá na sladkosti a maso, že u mě vždycky trochu vyhladoví, když nechce zeleninu, luštěniny, jen rýži obvykle trochu porýpe. A když přijede domů k mámě, rychle se dojí tím, na co je zvyklá….
Jak čtu příběhy níže v komentářích, nic neobvyklého. Je to škoda a moc to bolí, když jde o ty naše “malé drobečky”…

super polévka. čerstvý hrášek sice nebyl, ale záhon byl plný cukrového, který jsem musela sklidit před mrazíky, tak se to akorát hodilo.

S restovanou zeleninkou, kysaným zelím a domácí kváskovou bagetkou😋

Ahoj Jirko, přesně jak píšeš. Také nic neřeším, B12 denně a život pokračuje. Eticky a šťastně.

Výborný článek. Narazil jsem na něj zcela náhodou při surfování po internetu. Jste moje “krevní skupina”😊. Jsem vegan až od 50. Nyní je mi 61 – tedy 11 let. Před 2 roky mne postihla mozková mrtvice. Chci ale napsat, že ani po 3 měsíčním pobytu ve Vinohradské nemocnici a následné operaci mozkových tepen v Nemocnici na Homolce mi žádný lékař veganství nerozmlouval i když jsem na to pro jistotu všude upozorňoval. Naopak sestřičky se mi snažily po konzultaci s lékaři upravit stravu na veganskou. Je ale pravda, že na čistě veganskou stravu v nemocnici spoléhat nelze. Manželka mně chodila denně “dokrmovat”😊. Opakovaně mi dělali krevní testy ty jsem ale nijak nezkoumal a spokojil se s informací, že jsou v pořádku. Mimo důsledného vyřazování živočišných prvků ze stravy z čistě etických důvodů a denního doplňování B12 nic neřeším.