Řepa se špaldou

Světlanko, díky za tvůj příběh. Děti se někdy nezavděčí, že? Když nám jde o život a jsme drobní, tak nás vykrmují a když přibereme, posloucháme řeči, že jsme tlustí….mě říkala máma “kyselino”, když mi konečně začalo chutnat a zakulatila jsem se. Pak mě zase cpali na cvičení, abych zhubnula. Tyhle šrámy z dětství umí pěkně potrápit…
Hlavně těm našim holčičkám musíme dát to, co jsme samy nedostaly – ujistit je, že jsou krásné, zdravé a že jsou v pořádku takové, jaké jsou ❤ Jsi úžasná, že sis a učitelku došlápla a dcerky se zastala! To je pro děti taaak důležité, vědět, že rodiče jsou na jejich straně! Máš můj obdiv! ❤

Milá Bohdanko, to je přímo příběh! Díky moc za tvou zkušenost a podělení se s ostatními. Vidíš, ty jsi drobná a máš nožku jako popelka, co bych za to bývala byla dala, kdybych takovou postavu měla! Já bych se ti nesmála, vyrůstat někde blízko, já bych si tě obdivně prohlížela a tiše ti záviděla, že jsi taková něžná. Já se svojí jednačtyřicítkou nohou a velikostí svého času i 44 jsem si připadala někdy jako slon. No naštěstí už máme nějaký věk, životní zkušenosti a na tom sebevědomí pracujeme. Mám radost, když čtu, že zažíváš tu fyzickou a psychickou lehkost. Uvědomuju si v posledních letech, že to vůbec není samozřejmě a dnes už je to vlastně velmi vzácné – cítit se dobře ve vlastním těle. Lidé jsou tak nemocní a je jim tak zle, že je to pro mě až neuvěřitelné, kam jsme se jako společnost dostali za tak krátký jeden lidský život, kterým to můžu poměřovat. Drž se, buduj si zdravé seběvědomí i tělo, stojí to za to. A tvoje dcerka bude stejně zdravá jako ty naše, dnes už slečny. Fakt to stojí za to ❤